Jeho otec Štěpán Halabala byl stolařem a nějakou dobu pobýval ve Spojených státech amerických, kde pracoval v nábytkářské firmě. Práce v zahraničí mu přinesla spoustu zkušeností a ekonomických znalostí z oblasti efektivní výroby a také peníze, za které si pořídil dům v Koryčanech. Zde se mu dne 24.5.1903 narodil syn Jindřich, který pokračoval v rodinné nábytkářské tradici. Ve Valašském Meziříčí studoval na střední odborné škole pro zpracování dřeva. Mnohé se však také naučil v dílně od svého otce. Ve studiu nábytkové tvorby a interiéru pokračoval v Praze u profesora Janáka na Uměleckoprůmyslové škole.

V roce 1928 nastoupil do Spojených UP závodů na pozici vedoucího prodejny v Praze. A díky talentu a pracovitosti byl za dva roky přeložen do Brna, kde nastoupil jako vedoucí architekt. Staral se o skladbu výrobního sortimetu, propagaci a návrhy nábytku. Významným způsobem ovlivňoval prodejní a propagační strategii firmy. Sám fotil interiéry i samostatné kusy nábytku a následně fotografie vyvolával. Ty byly poté zpracovány v kvalitní tištěné formě jako prospekty. Halabala byl přesvědčen, že nábytek potřebuje specifickou propagaci, která by zákazníky jak informovala, tak učila. Na základě svých znalostí v oboru vydal několik publikací, které se věnovali tématům o nábytku a zařizování bytu.

Halabala vyznával funkcionalismus, což se projevovalo již v jeho studentských pracích, kde zahrnoval všechny hlavní prvky funkčního stylu: volný prostor s minimem příček, ostré pravoúhlé tvary, vysoká funkčnost nábytku.

Spojené UP závody

V roce 1918 založil Jan Vaněk v Třebíči společnost, která se v roce 1920 spojila s jiným podnikem na výrobu nábytku v Brně. Tak vznikly Spojené uměleckoprůmyslové závody. Později byl podnik veden Vladimírem Marečkem.

A právě spojení dvou kreativních osobností Marečka s Halabalou přinášelo závodu jen to nejlepší a ne náhodou byl v té době největším podnikem svého druhu ve střední Evropě. Cílem společnosti byla sériová výroba velmi kvalitního nábytku za takovou cenu, aby si jej mohlo pořídit co nejvíce zákazníků (i z nejnižších společenských vrstev). Časem se zvýšil zájem zákazníků z vyšších společenských kruhů, pro které byly zpracovávány individuální zakázky na míru. Díky vlastním lesům, těžbě, pile, dýhárně atd. byl podnik absolutně soběstačný. Soustředil se také na výrobu ostatních dřevěných produktů do bytového zařízení – parkety, dveřní zárubně aj. Systém podnikových prodejen byl dobře propracovaný – byly zde ukázkové pokoje plně zařízené nábytkem včetně doplňků a textilií.

Návrhy a nábytek

Jindřich Halabala navrhl v průběhu dvaceti let, kdy působil ve Spojených UP závodech, několik desítek kusů nábytku jako jsou: židle, křesla, stoly, příborníky, stojany na květiny, konferenční stolky, lampy aj. Designér je známý zejména díky svým polohovacím křeslům a nábytku z ohýbané oceli. Jeho nábytek je charakteristický svými moderními tvary. Pro výrobu byly nejčastěji používány dřeviny s výraznou kresbou struktury, která se objevovala již v jednotlivých kreslených návrzích nábytku.

Legendárním kusem je židle H 79, jejíž výroba začala kolem roku 1930. Židle je z ohýbané oceli a je navržená jako souvislá konstrukce – ocelová trubka je spojená. Vyjímečná je také díky svému dvojitému odpružení a otočení nosné konstrukce směrem dozadu.

Křeslo typu H 269 má zajímavě řešené područky z ohýbaného dřeva, které tvoří zároveň nohy křesla. Dalšími příklady z rozsáhlé tvorby Jindřicha Halabaly jsou: příborník Tulipán, stůl H 178, polohovací křeslo H 70, květinový stolek H 54, křeslo Tulešice, konferenční stolek H 168 a další.

Úvodní foto: 1. a 3. fotka - Modernista a 2. fotka Pavel Šabata (Czechdesign)

Inspirace z naší fotogalerie:

Inspirační fotografie obývacích pokojů.

Inspirační fotografie domácích kanceláří.

Inspirační fotografie osvětlení.